Saunování je prospěšná a zdravá kratochvíle. Když pomineme určitá zdravotní omezení, je vhodná v přiměřené míře prakticky pro každého – od několikaměsíčních miminek až po starce.
Infrasuna jako moderní metoda saunování je ze všech typů nejšetrnější k lidskému tělu a pokud jde o pořizovací náklady, je i nejlevnější.
Původ sauny a vynález infrasauny
Kořeny saunování se předpokládají již ve starověku ve skandinávské oblasti. Klima severní Evropy se zdá být pro pobyt v sauně přímo ideální a stejného názoru byli pravděpodobně i tehdejší obyvatelé těchto drsných končin. První sauny byly pravděpodobně vyhřívány kameny rozpálenými venku na ohni, nebo přímo ohněm zapáleným uvnitř (potom se jedná o takzvanou saunu kouřovou, které dodnes ve Finsku najdete). S postupem doby se k vyhřívání sauny začala používat kamna na dřevo a v dnešní době se často používají kamna elektrická.
V případě infrasauny se jedná přímo o infra zářiče, ale o tom později. Sauna a saunování jako zdraví prospěšný zvyk se ze Skandinávie rozšířily do střední Evropy nejpozději během raného středověku a v povědomí místních lidí jsou dodnes. Ne však tolik, jako v zemi jejich původu, kde je sauna nejčastěji i součástí domů nebo dokonce bytů, a to i v několikapatrových budovách. Pokud chce Středoevropan umístit saunu do stísněných prostor městského bytu, sáhne nejčastěji právě po moderní infrasauny, která je prostorově i energeticky nejméně náročná.
Infrasauna byla vynalezena v Japonsku v šedesátých létech dvacátého století a znamenala poprvé od dob prvního rozpáleného kamene politého vodou určitou revoluci, i když pravověrní saunaři možná ohrnou nos.
Jak funguje infrasauna
V běžné sauně se lidské tělo ohřívá sálajícím teplem a horkým vzduchem. Teplota vzduchu v sauně se pohybuje mezi zhruba 60°C u parních saun až po 100-120°C v suchých saunách. Obecně platí, že teplota a vlhkost v sauně tak zvaně nejdou dohromady a zvýšení vlhkosti v saunách rozpálených na 100 a více stupňů by učinilo prostředí nesnesitelným. V infrasauně k žádnému dramatickému ohřátí vzduchu nedochází, rozhodně ne primárně.
Účinku zářičů je totiž vystaveno primárně lidské tělo a infračervené paprsky se mění na teplo až interakcí s lidskou kůží a tkáněmi v hloubce několika centimetrů. V prostředí infrasauny, kde zpočátku panuje běžná pokojová teplota, se tak teplota těla velice rychle vyšplhá tak, že se začneme potit, napětí svalů se uvolňuje a přichází typická psychická úleva a relaxace.
Jak je to se skokem do ledové vody
Naháči skákající s bojovým rykem do vysekané díry v ledu jsou obvyklým výjevem, který si představíme, když se řekne klasická sauna, Finsko a podobně. Proč to dělají? Je to vůbec nutné?
Zvýšením tělesné teploty někam k hranici horečky se aktivuje imunitní systém, podobně jako při opravdové horečce. Proto se o saunování mluví jako o prevenci zimního nachlazení a nemocí.
Při pravidelném saunování jednou za týden člověk může celou zimu přečkat s posílenou imunitou a tedy odolný běžnému nachlazení. Rozpálené tělo ovšem prožívá i určitou zátěž. Namáhá se srdce a dochází k rychlému spalování kalorií a dehydrataci. Rychlým ochlazením potom srdce dostane závěrečný šok, jehož blahodárné účinky se dají popsat obligátním „co tě nezabije, to tě posílí“.
Pokračování článku